Kozí zahrada
Lidé se mě ptají, jestli jsem si chovem koz splnila svůj dávný sen, jestli jsem měla plán, že budu chovat kozy. Říkám ne, tak to není. Je to úplně jinak. Dostala jsem před lety úkol - sehnat jateční kozu. Měla být dva dny na mé zahradě a pak by si ji zase odvezli a ... Přivezli ji, krmila jsem ji, mluvila s ní jako s člověkem, chodila se mnou na psím vodítku na pastvu. Neuměla mluvit, ale lehce pomekávala, když mi chtěla něco říct. Takové zvíře už jsem nikomu nedala, nechala jsem si ji a přikoupila další, aby nebyla sama. To byl začátek mého chovu koz. Měla jsem letité zkušenosti s domácím chovem koně, králíků, drůbeže, psů a koček. Ale ta koza byla tak výjimečné zvíře, že úplně změnila můj život. V současnosti chovám kolem 30 dospělých koz, plemenné kozly a každoročně spoustu kůzlátek. Kozy pasu, krmím, dojím, prodávám mléko a tak pořád dokola. Je to krásný koloběh, o který se ráda podělím s tím, kdo chce. Zavolejte, přijďte, ochutnejte, potěšte se kůzlátky. Zvu vás na Kozí zahradu.
Rozprostírá se na západním svahu kopce Netopýrky, na severozápadním konci města Brna - Komín. Je to bývalý velký sad, zde mají kozy výběh a kůzlata využívají různé překážky a vyvýšené části terénu k dovádění. Jedná se o zájmový chov koz hnědých a bílých krátkosrstých, což je naše tradiční plemeno s mléčnou užitkovostí a jejich kříženců. Kozy mají rády velký výběh a pestrou stravu. Musí se tedy často hnát na pastvu do jiných, nedalekých sadů a zahrad, kde mají naše kozy majitelem povoleno spásat trávu. Stádo na žádost ekologických sdružení pomáhá přirozeným spásáním s údržbou stepních oblastí v okolí. Mimo pasení na loukách mají kozy celoročně zajištěnu i dostatečnou zásobu potravy ve formě sena a dalších pochutin. Kozí zahrada je vyhledávaným místem pro rodiny s dětmi. Je zde možno také po domluvě zakoupit kozí mléko.
Koza domácí ( Capra aegagrus hircus ) je, jak známo býložravec - přežvýkavec - sudokopytník; patří do čeledi turovitých a je blízce příbuzná s ovcí. Je potomkem několik druhů divých koz – zejména kozy bezoárové ( Capra aegagrus ) z jihozápadní Asie a východní Evropy a dnes již vymřelé kozy keltské ( Capra prisca ). Asijská šrouborohá plemena koz mají původ v koze šrouborohé ( Capra falconeri ). Dnes existuje více než tři sta plemen koz, které žijí po celém světě od vysokohorských oblastí až po pouště. Koza domácí je nejstarší domestikované zvíře - přibližně 11000 let. Neolitičtí zemědělci ji chovali pro mléko a maso, ale také trus, který používali jako palivo, a kosti, srst a šlachy na oděvy, budovy a nástroje. Kozy domácí byly drženy ve stádech a putovaly po kopcích nebo jiných pastvinách s pasákem koz, což bylo často dítě. Kozy se dožívají věku okolo 15 let. Mají nejčastěji 2 kůzlata jednou ročně. Kozy jsou sociální, ve stádech žijící zvířata, mnoho druhů je přizpůsobeno k životu v drsných podmínkách. Vice o taxonomii: wikipedia - kozy a ovce
Většina plemen jsou kozy rohaté, hnědá i bílá krátkosrstá jsou rohaté i bezrohé, čehož bylo dosaženo cíleným křížením. Rohy se skládají z živé kosti obklopené rohovinovým pouzdrem. Kozy je používají k obraně proti nepřátelům a při vzájemných soubojích. Koza domácí je přežvýkavec. Má tři předžaludky - bachor, čepec a knihu. Čtvrtý v pořadí - slez - je skutečný žaludek. Potrava se mezi nimi přesouvá podle stupně natrávení. Koza dokáže ze všech hospodářských zvířat nejlépe využít potravu; žere i dřevo a kůru, dokáže dobře zpracovat i celulózu. Říká se, že koza snad sežere i plechovku od piva anebo papírové krabice. To sice není pravda, ale koza, kromě toho, že je velmi zvědavá, je též mlsná a ráda ochutnává, anebo aspoň očichává věci, které jí voní. Koza je velmi inteligentní a zvídavé zvíře. Neustále testuje oplocení a zkouší, zda by se nedalo překonat. Když může, hned toho využije, aby se zatoulala někam za dobrou pastvou, třeba na záhony se zeleninou. Kozy jsou všeobecně považovány za odolná zvířata a v mnoha situacích nevyžadují větší lékařskou péči, mohou však trpět řadou chorob, např. respiračních jako pneumonie, nebo různými jinými virovými a bakteriovými nemocemi.
Naše zahrada získala také certifikát přírodní zahrady, který jí udělil ekologický institut Veronica - přírodní zahrady. I bez tabulky na vrátkách, prostě od počátku jsem se ohlížela i na jiné živé tvory, kteří v zahradě žijí nebo do ní přicházejí. Nyní už v ní pravidelně pobývají i se množí některé vzácnější druhy hmyzu ( roháči, střevlíci, kudlanky, zlatohlávci ), každoročně tu hnízdí např. rehek domácí, vrabci, sýkorky, ze savců jsou u nás ježci, plšíci, ropucha a další živočichové. Usilovala jsem i o to, aby se do zahrady navrátily rostliny, které jsou v této oblasti původní a které zůstaly už téměř jen na vrcholu kopce Netopýrky. Trpělivým ošetřováním náhodně vyrostlých i vysetých rostlinek se na zahradě rozmnožila i řada stepních druhů. Najdeme tu hvozdíky kartouzky, zvonky klubkaté, úročníky bolhoj, rozrazil klasnatý a každý rok přibývají další druhy. Asi se jim tu dobře daří.
